MOTÝLEK
Pod oblohou blankytnou
obraz zeje snový
(světlem je, i mou tmou)
a voní vzduch javorový.
Na paprscích zalitém
poli vlčích máků,
tam, v koutku ukrytém,
ztrácíme se zrakům.
Má vůně omamná,
sladká chuť nektaru,
tak cudná, tak nemravná,
stydím se z rozmaru.
Mé poupě se rozvine,
plátky se zachvějí,
čekám Tě, co by ne,
s toužebnou nadějí.
Pak přilétneš potichu,
křídly se dotýkáš
lístků a kalichu,
než touhu mou spolykáš.
Jen pro Tebe otvírám
kvítek svůj vlahý,
vlastníš klíč k tajným hrám,
můj motýlku drahý.